Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 190/15, ze dne 13. září 2016 zásadním způsobem promlouvá do zatímní rozhodovací praxe soudů, která dlouhodobě zastává stanovisko nepřípustnosti souběhu funkcí. Souběhem funkcí v tomto kontextu rozumíme situace, kdy člen statutárního orgánu společnosti (např. jednatel nebo člen představenstva) má s touto společností rovněž uzavřen pracovněprávní vztah na vedoucí manažerskou funkci (např. na pozici generálního ředitele).

Soudy dlouhodobě tvrdí, že souběh funkcí je nepřípustný, protoževýkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací, a proto nelze takový druh práce podřazovat pod režim zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „Zákoník práce“).

K tomuto však Ústavní soud uzavřel, že soudy doposud dostatečně nezdůvodnily, proč si např. jednatel nemůže se společností upravit svá vzájemná práva a povinnosti prostřednictvím smlouvy, která podléhá režimu Zákoníku práce.

Ačkoliv tedy Ústavní soud nevyslovil jednoznačný názor, který by potvrzoval či vyvracel přípustnost souběhu funkcí, jeho závěr významně zpochybňuje dosavadní závěry soudů o nepřípustnosti souběhu funkcí. Lze tak než očekávat nový vývoj v rozhodovací činnosti soudů, který ve svém důsledku může znamenat i naprostý názorový obratv dosavadní praxi a pomyslný průlom v zákazu souběhu funkcí.